Sonderkommando – jaká byla jejich úloha v táborech smrti?

Sonderkommandem nazývali Němci i oddíly mezi vojáky za 2. světové války, ale ta měla zcela jiný význam než sonderkommando ve vyhlazovacích táborech. Podle dostupných informací byly tyto oddíly například v táborech Osvětim a Březinka, Treblinka nebo Chelmno. Práci zastávali téměř vždy židovští vězni.

Přesto, že snad měli členové tohoto komanda jistá privilegia oproti ostatním vězňům, což znamená třeba více jídla a lepší oblečení, což mohlo v táborech smrti znamenat rozdíl mezi přežitím a smrtí, nikdo netoužil tuto práci dělat. Všichni totiž moc dobře věděli, že jakmile se stanete členy sonderkommanda, váš čas bude přesně vyměřen. Většinou na tři až čtyři měsíce.

Jednalo se totiž o práci náročnou fyzicky, ale především psychicky. Nikdo ji nevydržel dělat dlouho. Sonderkommando mělo za úkol práci v plynových komorách a u spalovacích pecí. Pomáhali nahánět lidi do komor, jejich mrtvá těla tahali ven, prohlíželi ostatky, zda na nich nenajdou něco cenného, jako třeba zlaté zuby a spalovali je ve velkých pecích. Často se stávalo, že našli mezi těly své kamarády, své blízké, svou rodinu. I přes to museli pokračovat dál, jinak byli zabiti. Pokud odmítli vyplnit rozkaz, dozorci je v lepším případě okamžitě zastřelili. V tom horším je za živa upálili v přítomných pecích.

Se členy sonderkommanda nesměli ostatní v táboře navazovat kontakt. Byli úplně izolovaní od ostatních vězňů. To, a i skutečnost, že každého z nich po pár měsících zabili, měla být i prevence před vynesením informací ven. Nikdo se neměl nikdy dozvědět, jaká hrůza se odehrává v plynových komorách. Přesto dokázali někteří členové sonderkommanda přežít a poskytnout tak děsivou výpověď o jejich práci. V Česku vyšlo na toto téma několik knih. Autentické svědectví podává například Shlomo Venezia v knize V pekle plynových komor.